Tábor Vysoké Žibřidovice - den 6. (čtvrtek 4. srpna)

Tak dnes asi poslední zprávy z Vysokých Žibřidovic.

Dopoledne jsme se proměnili v detektivy, kteří pátrali po totožnosti námezdních zabijáků. Po celém táboře visely jejich podobenky, my jsme si museli pamatovat jejich tváře, oči, nosy i vlasy a poté složit naprosto přesnou kopii mafiána.

To byla ale jen kratičká rozcvička před odpoledním programem – očekávanými piráty. Na všech táborech je tato hra naprostou jedničkou a nejinak tomu bylo i u nás. Rozdělení do čtyř týmů (států) jsme převáželi peníze přes moře (les), abychom získali co nejvíce své měny.

Kromě mimořádně rozbouřeného moře (hromady větví, ostružiny, křoví, popadané stromy) nám plavbu s penězi bohužel ještě znepříjemňovali piráti – vedouc í namalovaní různými barvami. Asi si mysleli, že budou vypadat hrůzostrašně, neměli ovšem daleko do klaunů.  Honit se s nimi po lese však žádná legrace nebyla.  Naopak.

Neměli slitování, brali všechno, co jim přišlo pod ruku. O pády nebyla nouze. Některé byly spíše jen lehčí a bezbolestné, ovšem mnoho dalších skutečně bolelo. Martin Baran si opět po roce vyzkoušel paragliding lesem bez padáku, Matěj Kovář zase vyzkoušel pevnost jehličí vlastní hlavou. Zjistil, že pokud zaryje hlavou do země, jehličí nijak nevoní. O tomtéž se přesvědčila Verunka Ondrová, která před pirátem pádila do svého přístavu takovou rychlostí, že nestačila dobrzdit a o větev označující hranici přístavu hodila takovou „tlamu“, že jsme mysleli, že budeme volat vrtulník. Naštěstí to nebylo zapotřebí, má holka tvrdý kořínek. Zvládla to s úsměvem.  Z pirátů jsme si odnesli nejen propašované peníze, ale také desítky šrámů, odřené nohy, ruce, někteří i hlavy. Je to prostě hra skutečně pro tvrdé borce, tedy přesně pro nás.

Největší táborové zranění přišlo až těsně po pirátech, Natálka Kurtinová spěchala na večeři tak rychle, že ji tělo předběhlo nožičky, což způsobilo poměrně výraznou odřeninu kolena. Neukápla ovšem ani jedna slzička, pro babičku a dědu vzkazujeme, že je vše v pořádku a Natálka o nohu nepřijde (teď vážně -  je v pohodě, odřela si jen kůži na koleně).

Večer jsme opět zakončili táborákem a skautskou večerkou, vedoucí nám výjimečně odpustili hlídky. Protože po Pirátech jsme byli úplně vyřízení.