Tábor Vysoké Žibřidovice - den 2. (neděle 1. srpna)

Zápisky z Poslední křížové výpravy  aneb Nás déšť nezastaví..

Neděle začala úplně stejně jako sobota skončila. Z nebe padá voda, pořád a pořád. To ale pro vás, naší milí rodičové, asi není nic nového, protože u vás prý pršelo také.

Budíček jsme měli v půl osmé, o pár minut později už nás vedoucí poslali na rozcvičku. V tu chvíli nám déšť ani moc nevadil, protože díky tomu byla aspoň rozcvička krátká a jen před chalupou. Až prý bude pěkně, tak bude rozcvička tvrdá a náročná. Jsme docela zvědaví, co si na nás vymyslí. Určitě budeme běhat bosky po mokré trávě nebo dělat nějaký jiný podobný „příjemný nesmysl“.

Kvůli dešti jsme pak strávili celé dopoledne uvnitř. Ale nebylo to nijak hrozné. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, menší hráli spolu nahoře v podkroví, větší dole v jídelně. Víme, že názvy her jako Čokoláda, Plácaná, Na vraha a další vám nic neřeknou, ale my jsme si to docela užili. Jen tak pro informaci, největší vrahoun mezi námi je Vašek Kozubík, vyvraždil očima skoro půl tábora, než jsme jej odhalili.

Před obědem nás pak čekali už jen Sněhuláci. Nevěděli jsme, jestli náhodou venku nezačalo sněžit, ale naštěstí ne. Úkol v této hře byl jednoduchý. Každé družstvo muselo vybrat své tři zástupce a na ty navléct co nejvíce kusů oblečení. Tito sněhuláci se pak museli postupně vysvlékat a zbytek táborníků počítal, kolik kusů oblečení na sobě měli. Nevěřili byste, ale třeba Michal Baran na sebe dokázal navléct 77 kousků. Sice nemohl ani chodit a ze schodů jsme ho museli přenášet, ale vyhrál.
Jo a docela zajímavé také bylo sledovat Bětku Ondráčkovou. Její přehlídka patnácti kalhotek, která na sobě měla, byla impozantní. A všechny byly dokonce čisté.

Včera jsme vám psali, že máme tolik jídla, že bychom kuchařky nepotřebovali až do úterka. To jsme se ale šeredně spletli. Napekly jste nám, mamky, sice dobré buchty, bábovky a různé záviny, ale maso je maso. A když je se svíčkovou omáčkou a knedlíkem , tak ani ten nejlepší makový rohlíček nemá šanci. Knedlíky zmizely ještě rychleji než malý Kuba Ondráček v Senince dokáže „zavalit“ plenku po flašce sunaru.

Odpoledně jsme měli na pokojích chvilku pro  klidné povídání s vedoucími. Všichni táborníci, především ti malí, slíbili, že po návratu z tábora si dají hodně záležet na tom, aby vám doma dokázali častěji pomáhat. A aby neremcali, když po nich budete něco chtít udělat.  Tak se nás nebojte úkolovat a kdybych protestovali, připomeňte nám, co jsme svým vedoucím na táboře slíbili.

Odpoledně se počasí aspoň trochu smilovalo. Přestalo pršet, ale protože naše boty ze sobotní vycházky pořád připomínaly obuv vodníka, tak jsme byli jenom venku na plácku před chalupou. Sportovní hry, štafety, basket, fotbálek a spoustu dalších různých her jsme zakončili živým Člověče nezlob se, kdy jsme házeli a místo figurek jsme se pohybovali my.

Pak už nás čekala nedělní povinnost – přijel totiž otec Ladík Kozubík, aby pro nás sloužil v kostele mši. A nebyla to úplně obyčejná mše. Připravili jsme si písničky, Natálka Kurtinová, Bětka Ondráčková, Gabča Kozubíková a Eliška Šimarová ministrovaly (akorát to zvonění jim nešlo úplně přesně), Bětka a Johanka Kovářovy četly, stejně jako Saša Filgasová. Další sedm z nás četlo přímluvy.

Večer jsme udělali módní přehlídku, po molu pochodoval  César (Lukáš Kovář), jeho sluha, modelky, ale i borci s extravagantními účesy.

Večer pak v deset hodin vedoucí shrnuli program u táboráku, rozdali body plusové i mínusové, kytary jely na plné pecky, společně jsme (někdo více,  někdo méně falešně)  zpívali valašské písničky.

Pak už náš čekal jen jediný bod nedělního programu, dozvěděli jsme sem, kdo z nás bude v noci hlídat vlajku.  Nemůžeme vás moc vyděsit, takže vám napíšeme jenom krátce, že noční hlídky máme strašně rádi, vůbec se nebojíme divočáků ani medvědů, kteří tu pobíhají, na skauty, až nám přijdou krást vlajku, jsme dobře připraveni. Dostali jsme školení – jak si máme přesně poradit, když nám tu vlajku někdo přijde krást.
Obranná strategie v podstatě spočívá v tom, že máme zloděje ohlásit vedoucím. Prát se se zloději i  divokými zvířaty nám vedoucí zakázali.  Pro Vojtu Kozubíka  nebo Lukáše Žáka by jistě nebyl menší medvěd brtník žádný problém, ale raději se nebudeme hned na začátku tábora pouštět do nějakých větších akcí.

To je zatím z Vysokých Žibřidovic všechno, zítra vám napíšeme, jestli jsme noční hlídky přežili všichni ve zdraví nebo jestli jsme padli v boji.

Jo a ještě jen tak mimochodem, na večeři jsme měli tousty. Byly naprosto špičkové…

Tak zatím rodičové…